alimenty - proč to spěchá?!

03.07.2026

Když máte dítě, máte nejen radosti a starosti, ale také povinnosti. Ten, kdo má dítě ve výhradní péči ví, o čem to vše je.

No a ten, který je prakticky celý život bez zájmu, péče a starostí, včetně povinností, má "jen jednu" povinnost = a tou je platit alimenty.

Soud rozhodl - alimenty se mají platit vždy k 20. v měsíci dopředu (např. k 20.6. mají být alimenty na účtu na měsíc červenec). Jasné, jednoduché, žádná složitost, by se dalo říct.

A máme tady ze života jednu pasáž na téma alimenty:

1.7. se dítě, dospělý student ptá otce, kdy mu pošle alimenty. Otec reaguje, že je na dovolené v cizině a pošle je, až se zítra vrátí.

Dobrá.

3.7. voláte dítěti, které je na krátké dovolené u kamarádky a při té příležitosti děkujete, že vám přeposlalo alimenty. To samo od sebe informuje, že se otec zeptal, proč to tak spěchalo?

?! To jako vážně ?! Jste zaskočeni tou informací, rozladěni, nechápete ten stupidní dotaz … Do toho dítě sděluje, opět samo od sebe, že otci na ten dotaz ještě nereagovalo.

A tak uvedete – třeba na jídlo, bydlení …

To, co následovalo, byla nečekaná reakce dítěte "Ty jsi popudlivá, nechápu že ..." a vlastně ani nechtělo slyšet důvod, proč měly být peníze včas na účtu. Dítě vůbec nechápalo, že mě to nazlobilo a i když jsem se snažila jeho příval slov zarazit, aby jsme od tématu mohli odejít a rozhovor proběhl příjemněji, výsledek byl, že bylo naštvané  NA MĚ! Protože jsem si dovolila emoce a na otevřené sdělení nějak slovně reagovat. Sice jsem uvedla, že ten, kdo nezaplatil včas a ještě se blbě dotázal jsem nebyla já, ale to už bylo jedno.

A tak mám k dispozici alimenty, ale k nim jsem dostala ještě bonus. A ten prostě nechcete dostávat. 

slova a emoce jsou nežádoucí - měla bych být zticha
slova a emoce jsou nežádoucí - měla bych být zticha

Možná stojí za zamyšlení…

Nejde o několik dnů zpoždění.

Jde o to, zda druhý rodič bere svou odpovědnost vůči dítěti stejně vážně jako ten, který ji nese každý den.

Když člověk dvacet let nese většinu rodičovské odpovědnosti sám, nereaguje na několik dnů zpoždění. Reaguje na dvacet let zkušeností, které se do těch několika dnů promítly. 

A právě proto může i obyčejná otázka "Proč to tak spěchá?" bolet mnohem víc, než si ten druhý dokáže představit.